Na Svodu zleva :  Aileen z Bobštejna, Albert z Bobštejna, Aisha z Bobštejna, Art z Bobštejna, Annabel z Bobštejna, Annie z Bobštejna a Ajessie z Bobštejna.  

Období radosti

Uteklo pár dní. Je 2.7. a situace se pozvolna uklidňuje. Enuška už je dobrá, trochu ještě barví, ale paráda. Porod probíhal od půl třetí, do devíti hodin večer. Vybrala si nejlepší místo ze všech možností, které se nabízely :-). Prostě špatný.

Pár prvních nocí jsme stávali po třech hodinách a krmili Enušku, dohlíželi na dostatek vody. Sama se nenapila, bylo třeba jí dávat pít z dlaní, i granule až do tlamy. Slabostí to nezvládala. Snažila se během porodu vše čistit. Co stihla, tak sežrala. Po osmi prccích toho bylo dost, i když se nám dařilo spoustu uklidit a zlikvidovat. Nepila a nežrala dva dny, než se nám podařilo břicho za pomoci doktora vyčistit a postavit holku zase na nohy. Ale už je dobře :-).

Endy se spolu se sílou vrátil i mateřský pud. Nyní si svou rodinku opečovává jak jen to jde. Při čištění zadečků dochází ke komickým situacím, kdy se prďola, držící se vší štěněčí silou mámina cecíku, překlopí vzhůru nohama a nenasytně saje a saje, zatím co mu maminka pucuje zadeček :-).

Dohlížíme na nasycení každého bříška. Deset minut jedna skupina a vystřídat. Po dalších deseti minutách jí k bříšku naskládáme celou snůšku a ať se každý snaží, jak umí. Potom jdou všichni do přepravky, zakryjeme je dečkou a umožníme Enušce - mamince, aby se nažrala, napila a měla čas dojít si na toaletu, očuchat co je kolem nového a trochu si zchrupnout v klidu vedle přepravky. A potom nanovo.

5.7. 21

Štěňata krásně rostou, začínají lézt, je fofr udržet je na místě. Endy poctivě kojí, mlíko jí zatím stačí. Začínáme druhý týden, jeho koncem by se měla otevírat očka. Na to se všichni těšíme.

Jak nám utíkají letní dny

Zítra budeme slavit první měsíc života. Už dokážeme spoustu věcí. Krásně běháme, koušeme se, pereme se ale také nás začíná být všude plno. Nakrmit nás začal být problém. Jedni baští a přitom padají do misek, druzí pobíhají, Endy je z nás nervózní a protože už docela rychle běháme, tak nás honí také. Ten běží doleva, ten doprava. Všichni kňučíme, štěkáme a padáme. Chaos naprostý. Tak jsme dostali k měsíčnímu výročí mobilní dřevěnou ohrádku. Ráno se probudíme ve velké bedně, dáme o sobě vědět ňafáním a potom si hrajeme, dokud nepřijdou naši lidé a neodnesou nás do ohrádky. Dostaneme pochoutku do misek a nastane cvrkot. To trvá minutu dvě. Potom dostaneme nášup. Někdo je pomalejší, někdo rychlejší, tak aby se stihli najíst všichni. Potom lidé vyberou čtyři šťastlivce a ti se dostanou jako první k mamince Enušce na mlíčko. Lidé počítají a ve správný čas ( podle nich, protože my bychom ještě jedli) nás vystřídá skupina těch, kteří byli při večerním vážení větší cvalíci. A potom si jdeme hrát. Máme míče, gumové kousací věci na které nejdříve zavrčíme a teprve potom je pořádně kousneme a zaklepeme hlavou, jak to vidíme u maminky. Ale hrajeme si jen chvíli. Postupně zalezeme do stínu na voňavou trávu a usneme. Ze spánku občas zaštěkáme, zavrčíme. To aby všichni věděli, že jsme tady a jsme zdraví a máme plná bříška.

Mezitím lidé uklidí naši velkou bednu. Vyperou deku ve které spíme v noci, odnesou věci, které tam za noc každý z nás vytvoří a pořádně bednu umejí, aby večer zase voněla. Namočí granulky do převařené vody a potom je rozmixují. Dají najíst naší mamince, zkontrolují jestli má vodu a uklidí zahradu. Maminka totiž za sebou také nechává nepořádek. Jen nezahrabávají její krásné jámy, protože naše maminka je moc pracovitá a znovu by je vyhrabala.

Potom mají naši lidé chvilku čas. Oni ho také potřebují. Ale ne moc, protože my už se zase brzo probudíme a světe div se. Zase máme hlad!!!!