z Bobštejna 

Úvod

Náš první Hovawart byl kluk, Asko Albrecht z Albrechtické samoty. V té době jsme svépomocí stavěli a studovali a měli druhého malého klučinu, a tak se nám nějak časově nedařilo vše zapasovat do sebe tak, abychom se Bertíkovi postarali o náležité výstavní ocenění. Ocenění, které mu náleželo. Byl to krasavec. 

Když bylo Bertíkovi 13 a půl roku a začalo na něj doléhat stáří, pořídili jsme mu kamarádku. Ožil, ještě další rok se o vše opět zajímal, chodil s námi na vycházky a nechával se trpělivě od mladé Enušky oňufávat a tahat za ocas. Vycházky se postupně zkracovali  a zkracovali, až zůstala Endy sama. Všichni jsme byli hodně smutní. I Endy. Stále Bertíka hledala. A pak zlehounka, poznenáhlu přirozeně převzala vůdčí roli na opuštěném dvoře. Hlas se změnil, ňafání přešlo v hrubé štěkání, obsadila místo s nejlepším výhledem a život na Bobštejně se vydal znovu pokojnou cestou dál.